Livigno má v současnosti okolo 6 tisíc obyvatel a leží v provincii Sondrio v Lombardii. Počtem obyvatel je nejlidnatějším městem mezi 26 jinými v Itálii, která leží ve výšce nad 1500 metrů nad mořem.
Už historicky bylo Livigno značně izolované od okolních oblastí. Svůj název má patrně podle slova lavina – ty zdejší oblast pravidelně sužovaly, a proto se zřejmě tento název začal pro vesnici všeobecně používat.
Lokalita
Nepřístupné horské terény, dlouho trvající sněhová pokrývka a odlehlost místa – tyto okolnosti odjakživa ovlivňovaly život místních obyvatel. Ti se živili především pastevectvím, dřevorubectvím a chovem dobytka. V letním období si určitě všimnete perfektně udržovaných pastvin nejen v samotné obci, ale i v okolí. V této nadmořské výšce se může seno sklízet pouze jednou ročně, a protože pastvy bylo potřeba čím dál víc, louky byly rozšiřované kácením zdejších lesů.
Místní dřevo (mimochodem velice kvalitní s pomalými přírůsty) se používalo jako hlavní materiál na stavbu zdejších obydlí. Původním typem stavení je dřevěný dům s přilehlou stodolou. Ta tvořila přirozené „vytápění“ jedné strany domu a umožňovala mít zvířata v těsné blízkosti stavení. I při stavbě domů bylo vše podřízeno drsnému podnebí – okna bývala malá a na střeše se umisťovaly zábrany pro udržení sněhu na střeše – vrstva sněhu tvořila perfektní izolaci a zabraňovala úniku tepla ven střechou. Domy se nacházely podél hlavní cesty a vždy alespoň několik metrů od sebe, aby se v případě požáru oheň nešířil na další stavení.
Ekonomické výhody
V roce 1538 získala vesnice jisté obchodní výhody a následně roku 1805 byl císařem Napoleonem udělen statut bezcelní zóny. To vše kvůli špatné dostupnosti obce a podpoře života v této oblasti (vzhledem k dlouhodobé chudobě zde nebyla ani perspektiva velkých daňových příjmů). Tato výhoda trvá až dodnes, přestože má obyvatel Livigna životní úroveň vyšší než průměrný Ital. Kvůli levnějšímu zboží bylo v minulosti pašování na denním pořádku. Dodnes jsou na veškerých cestách z a do Livigna celní kontroly.
Livigno dnes
Před pár desítkami let bylo Livigno muzeem pod širým nebem – turisticky nedotčená horská vesnice s tradičními dřevěnými chalupami odříznutá na půl roku od okolního světa. Teprve v 60. letech byla otevřena silnice do Bormia a záhy v roce 1968 tunel Munt La Schera, což znamenalo zlom v dosavadním životě místních obyvatel. Do obce začali jezdit turisté hlavně v zimě a z do té doby zapomenuté vesnice „na konci světa“ se tak stalo jedno z nejznámějších lyžařských center.
Jen pro představu – v roce 1965 zde bylo pouze 6 hotelů a 2 lyžařské vleky, v současnosti se zde nachází více než 100 hotelů, tisícovka aprtmánů a 32 lanovek.