Mojelivigno.cz

Author - admin

Bombardino – z italského Livigna až na české sjezdovky

Bombardino

pay for assignmentAsi se vám to už stalo taky. Zatímco jste byli v práci, váš známý se na Facebooku pochlubil fotkou z lyžování v zasněžených Alpách a provokativně tam naaranžoval skleničku se žlutým nápojem se šlehačkou. Jak už dnes asi všichni ví, toto pití se jmenuje bombardino a dnes už hojně rozšířené i v Česku. Pokud vás ale zajímá, kdo za ním stojí, čtěte dál.

Začalo to na Mottolinu (Místo narození – Mottolino)

Kolébkou populárního drinku se totiž stalo v roce 1974 právě italské pay for assignment. Údajně ho tady vymyslel správce jedné horské chaty, když chtěl svým hostům připravit něco netradičního. Toho zimního dne tak zkusil netradiční kombinaci – mléko, vaječný likér a whiskey. To vše zahřál, nalil do skleniček a podával. Hosté byli nadšení a zvolali: „Bombarda!“. Tak se podle všeho zrodilo legendární bombardino. V té době ještě nebylo tak vzhledově působivé, šlehačka se na něj začala dávat až později.

Netrvalo dlouho a tento drink se začal rozšiřovat a každý barman ho mírně poupravil podle svého uvážení. V každém případě jde ale o kalorickou bombu a o tom, že pěkně rychle stoupá do hlavy asi psát taky nemusíme :).

Příprava

Tradiční bombardino se skládá ze čtyř ingrediencí – vaječného likéru, mléka, whiskey a šlehačky na ozdobení. Existují ale i další varianty, v závislosti na tom, jaký alkohol tvoří jeho hlavní část. Nejčastěji se namísto whiskey používá rum nebo brandy, oblíbené je i tzv. calimero – to vznikne přidáním malého šálku espressa. Existují i letní varianty s ledem a zmrzlinou.

I v samotném Livignu je bombardino všude jiné. I jeho barva se liší, od světle žluté až po tmavě oranžovou, pořádná porce šlehačky ale nechybí nikdy.

Bombardino_Bivio_Livigno

Bombardino v livignském Biviu

Takto vám donesou bombardino v jedné livignské restauraci


Takto vám donesou bombardino v další livignské restauraci

Dnes už je bombardino dokonce jako likér stáčený do lahví, takže si ho můžete jednoduše dát i doma. V českých supermarketech ale nestojí skoro za nic, pokud už si chcete takový „prefabrikát“ koupit, doporučuju přímo livignské obchody, rozdíl v kvalitě a chuti je obrovský. Časem se můžete těšit i na test, ve kterém ochutnáme okolo pěti likérů.

A kde podle vás dělají to nejlepší bombardino? Podělte se s ostaními.

10 důvodů, proč si letos vybrat na zimní dovolenou Livigno

Zimní pohled na Livigno

Ještě nemáte naplánovanou letošní zimní dovolenou? Ať už jste lyžař nebo nelyžař, máme pro vás deset dobrých důvodů, proč by ve vašem výběru rozhodně nemělo chybět italské Livigno. A není to jenom o levném alkoholu 🙂

1.Bezcelní zóna – asi jedna z nejznámějších předností tohoto horského městečka. Obchody jsou tu takřka na každém rohu a vyplatí se zde koupit hlavně alkohol, kosmetiku, cigarety a pohonné hmoty. Pokud přijedete autem, natankujte zde rozhodně plnou nádrž. Levněji totiž po cestě benzín určitě nekoupíte.

2.Slunečné počasí – z italských lyžařských středisek se Livigno vyznačuje nadprůměrným počet slunečných dní. A to nejenom v létě, ale hlavně v zimním období. Zejména v jarních měsících si tu můžete slunečních paprsků užívat do sytosti.

3.Genius loci – Livigno má svoje neopakovatelné kouzlo v každé roční době. Ale jakmile se objeví první sněhové vločky, atmosféra je tu opravdu jak v pohádce. Večerní procházky mezi starými dřevěnými domky, ve kterých jsou citlivě zbudované obchůdky, bary a restaurace, patří mezi neopakovatelné zážitky.

4.Gastronomie a bary – v Livignu najdete celou řadu vynikajících restaurací, kde můžete ochutnat místní speciality. Dokonce tu je i jedna restaurace, která se pyšní Michelinskou hvězdou. Na sjezdovkách i v centru je spousta apres ski barů, kde si můžete užít vyhlášenou polyžařskou zábavu až do pozdních nočních hodin.

5.Nově postavené welness centrum s bazénem – jednou z věcí, která byla donedávna Livignu celkem právem vytýkána, byla absence plaveckého bazénu a wellness vyžití. To se ale změnilo s otevřením jednoho z nejmodernějších wellness komplexů Aquagranda Livigno. Dnes tu najdete bazén, dětské brouzdaliště s atrakcemi, solárium, masáže a řadu dalších služeb.

6.115 km sjezdovek – celá oblast nabízí 37 červených, 29 modrých a 12 černých sjezdovek. A to už je pořádná porce lyžování pro všechny. Na své tu přijdou i snowboardisté, pro které tu jsou vybudované snowparky s nepřebernými překážkami. Za zmínku stojí i dostatek volného terénu pro freeridisty.

7.Skvělé zázemí pro děti – pokud berete s sebou i vaše ratolesti, nemějte strach, že se budou nudit. Čeká je tu mimo jiné lyžařská školka, dětský klub s animačním programem, zimních hřiště a hlavně spousta místa na zimní radovánky.

8.Zajímavosti v dosahu – pokud byste přece jenom chtěli navštívit jiná místa, nabízí se hned několik možností. Za zmínku určitě stojí např. Bormio, kde se nachází překrásné termální lázně, kam určitě stojí za to zajet. Nedaleko Livigna leží i Svatý Mořic, kolébka alpské zimní turistiky.

9.Běžkařská dráha – pro milovníky běžeckého lyžování je uprostřed údolí precizně upravovaná několikakilometrová běžkařská dráha, která každý rok hostí prolog závodu Ski Classic – populární La Sgambedu. O jejích kvalitách svědčí i to, že je každoročně využívaná mnoha mezinárodními týmy lyžařů.

10.Skipasy zdarma – tak jako většina lyžařských středisek láká i Livigno každoročně na akci ,,Skipas zdarma“, Letos je to v termínu 9.4.2016 – 1.5.2016. Stačí si objednat ubytování v jednom z mnoha vybraných apartmánů nebo hotelů a skipas dostanete zdarma.

11.Bezplatné skibusy – celou oblast Livigna obsluhuje množství skibusů, které jezdí zdarma po celý rok. Odpadá tak nepohodlné dojíždění autem ke sjezdovkám ze vzdálenějších míst.

Zde najdete termíny jarních prázdnin v roce 2024.

Napadají vás nějaké další důvody? Napište je do komentářů.

Livignský podzim

Podzimní Livigno

Hory už dávno nejsou jenom o lyžování nebo turistice. Každé roční období nabízí spoustu dobrých důvodů, abyste sem zajeli a Livigno na tom samozřejmě není jinak.

Dá se říct, že livignský podzim symbolicky začíná Alpenfestem – tradičním svátkem, při kterém je dobytek pasoucí se vysoko v horách přemístěn do údolí. Celá slavnost je provázena oslavami, výstavami zvířat, zábavou a spoustou dobrého jídla a pití.

Možná byste si mysleli, že koncem léta se už jenom čeká na první sníh, ale není tomu tak. Podzim je obdobím intenzivních příprav na zimní sezónu, která je pro Livigno nejdůležitější z celého roku. Zatímco místní chystají lanovky, kontrolují rolby a sněžná děla a silničáři se připravují na první sněhové vločky, turistů zde v tomto období moc nenajdete. Hory jsou skoro liduprázdné, a pokud budete mít štěstí na počasí, můžete si užívat krásy usínající přírody. Zdejší modříny s příchodem podzimu zbarví své jehličí do zlatavě žluté barvy a pohled na ně je prostě úžasný.

Vložit box: 5 důvodů, proč Livigno navštívit na podzim – téměř žádní turisté a božský klid, velice příjemné mimosezónní ceny ubytování, nádherně zbarvené lesy a scenérie, gastro speciality
Ve zdejších horách je podzim vždycky krátký a nezřídka se stává, že první sníh napadne už v třeba v říjnu a vydrží až do května.

Gastronomický podzim

Livigno je známé spoustou velice dobrých restaurací, z nichž jedna (Chalet Mattias) se může dokonce pyšnit Michelinskou hvězdou. Jak známo, Italové si na dobré jídlo velice potrpí a právě na podzim si zde můžete vybírat ze speciálního podzimního menu z lokálních surovin. Typicky to bývá zvěřina, dýně, houby, oblíbená polenta na všemožné způsoby a samozřejmě pestrá paleta výborných italských vín. Některé restaurace pořádají i doprovodné akce jako jsou ochutnávky vín, živá hudba a jiné.

Užijte si relax

Pokud si chcete podzim užít v klidu, můžete k relaxaci zdejší bazén nebo wellnes centra v místních hotelech. Večery pak strávit v některém z mnoha místních barů nebo v příjemné restauraci. Rozhodně nezapomeňte na nákupy – Livigno je jak známo bezcelní zóna a některé ceny vás tu mile překvapí.

Možnou vadou na kráse podzimního období je omezený provoz lanovek a dalších služeb, což ale božský klid a romantika nadcházející zimy bohatě vyváží.

Vyberete si jeden podzimní víkend a prožijte ho v Livignu. Věřte, že nebudete litovat.

Passo Stelvio (2758 m.n.m.)

Passo Stelvio

Passo Slevio je druhý nejvyšší alpský průsmyk v Evropě. Leží v národním parku Stelvio, zhruba 20 km od Bormia. Spolu s Gavií je častým cílem etap Giro d´Italia a každoročně láká spoustu cyklistů a motorkářů. Vrcholový úsek je jednou z nejfotografovanějších silnic na světě.  Z ptačí perspektivy připomíná hada, plazícího se na vrchol.

Vzhled silnice se nezměnil od roku 1825, kdy byla vystavěna z rozhodnutí Františka I. Za první světové války zde probíhaly ostré boje mezi Rakušany a Italy. Po skončení války tu byly vystavěny památníky obětem bojů a Stejně tak tu najdete i místo, kde stojí památník legendárního cyklisty Fausta Coppi.

Cestou na vrchol překonáte více než padesát serpentin a nastoupáte okolo 1600 výškových metrů. Průměrný sklon je něco málo přes 7%, a přestože je trasa náročná, stoupání je pozvolné, takže při správném rozložení sil se dá zvládnout.

Letní lyžování

Stelvio je jedním z posledních míst v Alpách, kde si můžete vychutnat kouzlo letního lyžování. Z vrcholu sedla vyjedete lanovkou na kótu 3050 m.n.m., odkud už budete mít možnost vybrat si sjezdovku podle svého gusta.

Tratě zde jsou spíše jednodušší, převažují modré a červené sjezdovky. Nachází se tu také běžkařské okruhy a park pro snowboardisty dokonce s U-rampou. Lanovky a vleky nepatří k nejmodernějším, je zde i několik už dávno nepoužívaných. Většinu vleků tvoří klasické dvoukotvy.

Provoz tohoto areálu je podmíněn přístupem do sedla, v provozu tedy bývá zhruba od června do září. Mimo toto období je celé sedlo uzavřeno.  Protože jde o poměrně ojedinělou možnost lyžování v letní sezóně, některé sjezdovky jsou využívány lyžařskými týmy k pravidelným tréninkům a nemusí tak být pro veřejnost otevřené.

Poslední kilometry stoupání je silnice na krajích lemována velkými kamennými kvádry, které se staly jedním z poznávacích znaků této nádherné alpské silnice.

Passo Gavia (2621 m.n.m.)

Passo Gavia

Tento známý alpský průsmyk se stává každoročně cílem náročných cyklistů a motoristů. Nachází se v národním parku Stelvio a spojuje Bormio s oblastí Ponte di Legno.

Už v dávných dobách tímto směrem putovaly obchodnické karavany směřující z jihu Itálie. Cesta byla po většinu roku velmi nebezpečná kvůli častým lavinám, sesuvům kamení a drsnému počasí. Na místě zdejší silnice byla dříve pouze vojenská štěrková cesta, která byla pokryta asfaltem až teprve v nedávné době.

Kvůli svému náročnému profilu byl tento průsmyk s oblibou vybírán pro prestižní horské etapy cyklistického závodu Giro d´Italia. První etapa se zde jela v roce 1960. Cyklističtí nadšenci si ale jistě vzpomenou na 5. června 1988, kdy Gavia ukázala závodníkům svoji odvrácenou tvář. Závod se konal za kruté sněhové bouře, klikatou silničku pokrývala vrstva sněhu a závodníci nebyli na toto počasí vůbec připraveni. Po dojezdu do cíle jich měla spousta omrzliny, někteří vůbec nebyli schopni z kola sesednout. Toto „sněžné peklo“ se stalo skutečným očistcem pro všechny zúčastněné.

Troufnete si?

Pokud budete mít štěstí na počasí, užijete si překrásnou nedotčenou přírodu a dechberoucí výhledy. Cesta není kvůli své náročnosti moc frekventovaná, jezdí tu především cyklisté a motorkáři, sem tam nějaké auto. Ať už pojedete ze směru od Bormia nebo od Ponte di Legna, připravte se na obtížný profil. Silnice je místy velice úzká a to tak, že se tu auto s motorkou vyhne jen velice obtížně. Cesta se vine nad strmými srázy, často bez jakýchkoliv svodidel nebo zábran. Někde jsou jen staré kamenné patníčky, které svému účelu už dávno neslouží. Při sebemenším zaváhání tak místy hrozí pád ze strmého srázu. Pokud si nejste svými řidičskými schopnostmi jistí, raději se tomuto místu vyhněte. O Gavii se říká, že je nebezpečná pořád, hlavně ale za mokra a při snížené viditelnosti.

Směrem do Ponte di Legna se nachází tunel, který byl zbudován nedávno s cílem vyhnout se nejnebezpečnějšímu místu – staré cestě nad strmým srázem. Pokud se sem chcete podívat, jde to pouze pěšky nebo na kole. Objevíte tady u skály památník 20 mladým vojákům, kteří zde v roce 1954 spadli ze srázu. Žádný z nich nepřežil.

Na vrcholu průsmyku se nachází restaurace s možností ubytování, kterou zde v roce 1959 postavila rodina Bonetta. Rozhodně tu zastavte a zajděte dovnitř, kde rozhodně ochutnejte zdejší kávu. Mezitím si můžete prohlédnout spoustu historických fotek z cyklistických závodů, ale i jiných slavných momentů.

Při cestě přes vrchol nepřehlédnete kamennou mohylu, která zde byla vystavěna jako památník obětem první světové války. Pokud chcete průsmyk Gavia pokořit, buďte opatrní. Rozhodně to ale stojí za to.

Svatý Mořic – hory s puncem luxusu

Svatý Mořic - lanovka na Piz Nair

Jedno z nejprestižnějších lyžařských středisek Evropy začalo psát svoji historii zimní turistiky v roce 1864. Toho léta místní hoteliér Johannes Badrutt svým návštěvníkům udělal zajímavou nabídku. Pozval je, aby do zdejší obce přijeli v zimě a v případě, že se jim tu nebude líbit, zaplatí jim náklady na cestu z Londýna a zpět. Nebylo to třeba. Angličané byli natolik okouzleni krásou zdejší krajiny, že se stali prvními průkopníky zimní turistiky v tomto místě. Dali tak vzniknout např. sportům jako je sáňkování nebo curling. Věhlas Svatého Mořice se brzy roznesl do dalších zemí a počty pravidelných návštěvníků začaly rychle narůstat.

Luxus (nejen) pro vyvolené

I dnes je Mořic oblíbeným centrem letní i zimní turistiky – jedním z důvodů je mimo jiné udávaných 322 slunečných dnů v roce, i když mnoho turistů v pravém slova smyslu tu nenajdete. Svatý Mořic je v současnosti hlavně prestižní zimní středisko pro vyvolené. Skladba ubytování, restaurací a dalších služeb cílí převážně na movitější klientelu. I slavný hotel Badrutt patří mezi nejlepší hotely ve Švýcarsku a nezaměnitelnou podobou se stal symbolem tohoto města. Město jako takové je výkladní skříní nejprestižnějších světových značek módy, parfémů a dalšího luxusního zboží.

I přesto však ve městě najdete například i turistickou ubytovnu nebo apartmány, které jsou k peněžence přece jen milosrdnější.

Ledovcový expres

Z místního vlakového nádraží vyjíždí slavný Galcier express na svou téměř osmihodinovou trať do švýcarského Zermattu. Cestou souprava překonává spoustu mostů, tunelů a projíždí nedotčenou alpskou přírodou. Vlakové spojení je provozováno celoročně a jde o jednu z nejkrásnějších železničních tratí na světě. Okolní krajinu můžete nerušeně pozorovat ze zvláštních prosklených vagónů, které zaručují nezapomenutelný výhled.

Zimní sezónu zde každoročně zahajuje lyžařský závod v samém centru města. Pro milovníky zimních sportů se zde nahází spousta kilometrů skvěle upravovaných tratí. Terény se nachází ve dvou hlavních oblastech – Corviglia a Corvatsch. Zhruba třicet kilometrů odtud leží proslulá Diavolezza – nejdéle otevřená sjezdovka v oblasti, kde sezóna trvá zhruba od října do konce května. Všechny lokality obsluhují moderní lanovky a síť skibusů. Zdejší rozlehlé jezero se v zimě stává rájem běžkařů a bruslařů. Zimní kvality této oblasti už jen dokresluje fakt, že Svatý Mořic se stal už dvakrát pořadatelem zimních olympijských her.

Svatý Mořic má své kouzlo v každém ročním období. V létě se stává cílem turistů a cyklistů, kteří zde najdou stovky kilometrů tras a tratí, navíc s možností využití lanovek. Další vyžití nabízí okolí – golfová hřiště, jezera, skvělé lázně a hlavně perfektní služby ve všech ohledech.

Bormio

Zimní Bormio

essay writing service reviewsJedno z nejpopulárnějších a historicky nejstarších lyžařských středisek italské Alta Valteliny nese jméno Bormio. Toto město, jehož historie sahá až do středověku, bylo v dávných dobách významným místem na obchodní cestě z Benátek na sever do Švýcarska. Město si zachovalo svůj malebný historický ráz až dodnes. Bormio se nachází na kraji národního parku Stelvio, odkud je to blízko i do dalších skiareálů jako je essay writing service reviews nebo třeba Santa Caterina. V současné době má Bormio něco přes 4000 obyvatel, v roce 1970 se zde narodila trojnásobná olympijská vítězka v lyžařských disciplínách Deborah Compagnoni.

Kromě skvělých sjezdovek jsou hlavním lákadlem místní termální prameny, které jsou svedeny do několika lázní, které si můžete užívat po celý rok. Lázeňské areály jsou tu celkem tři, nejstarší staré římské lázně částečně vytesané do skály, odkud máte výhled na celé město a dále pak nové lázně s několika bazény v rozlehlé zahradě. Děti si zamilují nové termální lázně, kde je k dispozici i velký venkovní tobogán.

Lyžařský ráj

Návštěvníci jezdí do Bormia především v zimě kvůli 50 km kvalitních sjezdovek převážně střední až těžší obtížnosti. Většina sjezdovek se rozprostírá okolo hory Cima Bianca. Na sjezdovkách najdete celou řadu původních horských chat, kde se můžete zastavit a vychutnat si skvělé občerstvení, především tradiční italské speciality.

V místním Gormiti Parku můžete nechat vaše ratolesti pod dohledem místních instruktorů, kteří je naučí základům lyžování.

Nejznámější sjezdovkou je Pista Stelvio – více než 3000 metrů dlouhá trať, jedna z nejobtížnějších vůbec. Není proto divu, že právě na této sjezdovce se odehrávalo mistrovství světa v alpském lyžování v roce 1985 a 2005. Korunu celé trati dává úsek zvaný San Pietro, kde závodníci skáčou až 40 m daleko.

Náročný den můžete zakončit v jednom z mnoha aprés-ski barů nebo v termálních lázních. Kouzelné jsou i večerní procházky starým městem. V zimní sezóně je na místním náměstí každé pondělí tradiční vítání nových turistů s ochutnávkou místních specialit.

Léto

V letních měsících se stává Bormio cílem náročných cyklistů. Hlavně silniční cyklisté ocení vynikající polohu blízko světoznámých horských průsmyků Stelvio, Gavia, Mortirollo a jiných, kde se každoročně odehrávají nejnáročnějších etapy cyklistické klasiky Giro d´Italia.

Okolní hory nabízí spoustu značených tras, vhodných i pro nenáročné turisty. Nedaleko je botanická zahrada, kde najdete většinu rostlin, rostoucích v národním parku Stelvio.

Stejně jako v zimních měsících se velké oblibě těší i místní lázně s nabídkou nejrůznějších wellness balíčků a procedur.

Z historie Livigna

Starý most v Livignu

Livigno má v současnosti okolo 6 tisíc obyvatel a leží v provincii Sondrio v Lombardii. Počtem obyvatel je nejlidnatějším městem mezi 26 jinými v Itálii, která leží ve výšce nad 1500 metrů nad mořem.

Už historicky bylo Livigno značně izolované od okolních oblastí. Svůj název má patrně podle slova lavina – ty zdejší oblast pravidelně sužovaly, a proto se zřejmě tento název začal pro vesnici všeobecně používat.

Lokalita

Nepřístupné horské terény, dlouho trvající sněhová pokrývka a odlehlost místa – tyto okolnosti odjakživa ovlivňovaly život místních obyvatel. Ti se živili především pastevectvím, dřevorubectvím a chovem dobytka. V letním období si určitě všimnete perfektně udržovaných pastvin nejen v samotné obci, ale i v okolí. V této nadmořské výšce se může seno sklízet pouze jednou ročně, a protože pastvy bylo potřeba čím dál víc, louky byly rozšiřované kácením zdejších lesů.

Místní dřevo (mimochodem velice kvalitní s pomalými přírůsty) se používalo jako hlavní materiál na stavbu zdejších obydlí. Původním typem stavení je dřevěný dům s přilehlou stodolou. Ta tvořila přirozené „vytápění“ jedné strany domu a umožňovala mít zvířata v těsné blízkosti stavení. I při stavbě domů bylo vše podřízeno drsnému podnebí – okna bývala malá a na střeše se umisťovaly zábrany pro udržení sněhu na střeše – vrstva sněhu tvořila perfektní izolaci a zabraňovala úniku tepla ven střechou. Domy se nacházely podél hlavní cesty a vždy alespoň několik metrů od sebe, aby se v případě požáru oheň nešířil na další stavení.

Ekonomické výhody

V roce 1538 získala vesnice jisté obchodní výhody a následně roku 1805 byl císařem Napoleonem udělen statut bezcelní zóny. To vše kvůli špatné dostupnosti obce a podpoře života v této oblasti (vzhledem k dlouhodobé chudobě zde nebyla ani perspektiva velkých daňových příjmů). Tato výhoda trvá až dodnes, přestože má obyvatel Livigna životní úroveň vyšší než průměrný Ital. Kvůli levnějšímu zboží bylo v minulosti pašování na denním pořádku. Dodnes jsou na veškerých cestách z a do Livigna celní kontroly.

Livigno dnes

Před pár desítkami let bylo Livigno muzeem pod širým nebem – turisticky nedotčená horská vesnice s tradičními dřevěnými chalupami odříznutá na půl roku od okolního světa. Teprve v 60. letech byla otevřena silnice do Bormia a záhy v roce 1968 tunel Munt La Schera, což znamenalo zlom v dosavadním životě místních obyvatel. Do obce začali jezdit turisté hlavně v zimě a z do té doby zapomenuté vesnice „na konci světa“ se tak stalo jedno z nejznámějších lyžařských center.

Jen pro představu – v roce 1965 zde bylo pouze 6 hotelů a 2 lyžařské vleky, v současnosti se zde nachází více než 100 hotelů, tisícovka aprtmánů a 32 lanovek.

Livigno tunel Munt la Schera

Livigno tunel - Tunel Munt La Schera Livigno

Právě tomuto tunelu (Livigno tunel) Livigno vděčí za svůj dnešní rozvoj a velkou oblibu mezi evropskými lyžařskými středisky. Do té doby byla vesnička na celou zimu zcela odříznuta od okolní civilizace.

Zlom nastal až v roce 1964, kdy byla po dlouhých a složitých jednáních zahájena stavba přehrady Lago di Livigno. Jelikož bylo při stavbě potřeba přemístit obrovské množství materiálu, byl v horském masivu proražen 3394 m dlouhý tunel. Zpočátku sloužil pouze pro potřeby stavby a v roce 1968 byl otevřen pro běžný automobilový provoz.

Nic pro klaustrofobiky

Oproti běžným silničním tunelům má la Schera o poznání menší profil. Livigno tunel je jednosměrný, maximální povolená šířka vozidla je 2,5 m a výška 3,6 m. Provoz je řízen semafory a směr se střídá přibližně každých 15 minut. Stěny tunelu jsou převážně betonové, v určité části je ponechaná pouze surová skála.

Ceny a provoz

Livigno tunel je otevřen celoročně 24 hodin denně. Ceny za průjezd se liší podle sezóny (zimní a letní tarif) a podle denní doby průjezdu (den – noc). Kvůli stále rostoucímu provozu bylo přistoupeno k regulaci dopravy v sobotu, kdy se střídají turnusy turistů. V čase od 5:00 – 10:00 je tunel otevřen pouze ve směru do Švýcarska, tzn. pro výjezd z Livigna. Od 11:00 – 18:00 se z Livigna nedostanete, v tu dobu je otevřen pouze příjezd ze Švýcarska do Livigna. Tyto časy doporučujeme před cestou ověřit, ať nejste nepříjemně překvapeni. Od 15. října do 30. dubna je povinnost mít v autě sněhové řetězy.

Poplatek za průjezd je možné zaplatit v Eurech, Švýcarských francích nebo platební kartou. Platba probíhá na mýtnicích, které jsou umístěné na obou stranách vždy kousek za výjezdem z tunelu, stejně jako celnice – pro průjezd je potřeba mít občanský průkaz nebo pas.

V letní sezóně (cca. od června do poloviny září) je v provozu cyklobus, který slouží pro převoz cyklistů a jejich kol – tunel je pouze pro automobilový provoz.

Aktuální ceny za průjezd a možnost online zakoupení lístku najdete zde – https://www.ekwstrom.ch/en/livigno/information

Doprava

Bernina Pass

Dopravní spojení bylo až do doby výstavby tunelu Munt La Schera velice komplikované. Vzhledem k vysoké nadmořské výšce a bohatým sněhovým srážkám bylo Livigno vždy na několik měsíců odříznuté od okolního světa. Úzké vysokohorské silničky bylo nemožné udržet sjízdné a nebyl k tomu ani důvod – turisté sem v zimě nejezdili a místní byli na dlouhé zimy v izolaci zvyklí.

Zlom nastal až v roce 1986, kdy byl pro automobilový provoz otevřen tunel Munt la Schera. Tento jednosměrný tunel s placeným průjezdem je i dnes v zimě jediná přístupová cesta z a do Livigna. Vzhledem k tomu, že skrze něj projíždí i turisté cestující do dalších lyžařských center jako např. Bormia, St. Cateriny apod., v zimní sezóně jsou zde časté i několikahodinové zácpy.

Pokud cestujete z České republiky, vedou hlavní trasy především po kvalitních a rychlých dálnicích až k rakouskému Landecku, před kterým sjedete doleva a po státní silnici přejedete hranici se Švýcarskem, až se dostanete do Zernezu. Odtud je možné pokračovat až k tunelu do Livigna nebo se vydat směrem na Svatý Mořic a berninským průsmykem až k Passo Forcola. Na tomto místě je i švýcarsko-italská hranice.

Doporučené trasy

Praha – Plzeň – Regensburg – Mnichov – Ga-Pa – Landeck – Zerenez – Livigno 690 km, 10 hod.

Brno – Linz – Salzburg – Innsbruck – Landeck –Zernez – Livigno 850 km, 11 hod.

Jak se vyhnout tunelu

Pokud do Livigna míříte mimo zimní období, můžete se tunelu vyhnout cestou přes Svatý Mořic a Passo Forcola. Tato varianta přichází v úvahu pouze v době, kdy je Forcola otevřená, což bývá cca. od května do listopadu.

Na kolik přijde cesta?

Kromě nákupu pohonných hmot je potřeba počítat se zakoupením rakouské dálniční známky – desetidenní stojí 260,- Kč (rok 2015). Na německé dálnici známku nepotřebujete, průjezd přes Švýcarsko je bez dálnic. Natankovat doporučujeme v Česku a následně až v Livignu – tam vás cena u benzínky jistě mile překvapí. Protože jde o bezcelní zónu, pohonné hmoty zde nakoupíte výrazně levněji než v Česku. Co se týče poplatku za průjezd tunelem Munt la Schera, přehlednou tabulku najdete zde.

Výbava na cestu

V zimních měsících nezapomeňte na kvalitní zimní pneumatiky a sněhové řetězy – horské silnice bývají pokryté souvislou vrstvou sněhu a vzhledem k četným serpentinám a stoupáním se bez řetězů můžete dostat do pořádného maléru. Vřele doporučujeme pořídit si na cestu pojištění asistenčních služeb v zahraničí – v případě problémů se máte na koho obrátit a za ten klid to rozhodně stojí.